Letošní vodní slavnost byla tak trochu výjimečná. Koupaliště na Stírce totiž nebylo k mání jako místo konání, a tak museli pořadatelé z řad rodičů tercie hledat alternativní prostory, kam tradiční akci na konci školního roku umístit. Což o to, místo se našlo, ale mnozí, kdo byli z obrazu, se nad pozvánkou od srdce zasmáli, neboť list zvoucí na "vodní slavnost" konající se na stadionu AC Praha je věru směšnou záležitostí, obzvláště když jako zasvěcenci víte, že se zde nachází travnatý plac, škvárový okruh, ale jakákoli voda je odtud na míle daleko.

Má účast na slavnosti tím ovšem ohrožena nebyla, neboť (krom toho, že jsem se - zvědav, jak si s handicapem stadionu organizátoři poradí - z vlastní vůle rozhodl objevit se zde) pro mě byla opět připravena ředitelská pochvala. U vchodu mne poněkud překvapil PORGazeen 31, který opravdu vyšel. Na tomto místě bych chtěl vyjádřit opravdový obdiv Štěpánovi a dalším, kteří dokázali za pouhé dva dny připravit a vytisknout celé číslo. Menší obdiv už ovšem mám k jeho obsahu. Pobavil jsem se nad závěrečným komiksem Bůh, zaujal mě rozhovor s Nico Lauberem… a to bylo bohužel vše. Nevím, jak na tom byli ostatní, ale já toto číslo nemohu označit jinak než za slabé.

Terciáni si travnatou část upravili odstraněním fotbalových branek a jejich nahrazení jakýmsi "pódiem" (patří do uvozovek, neboť nebylo nijak vyvýšené), na místě zastřešených laviček se potom nacházelo občerstvení. Aby se dostálo názvu, byly k dispozici jakési nafukovací balónky s vodou a dětský bazének, takže si ti mladší z návštěvníků docela užili. My ostatní jsme posedávali na trávě a povídali si, tentokrát bez větších emocí a rozporů, což bylo zcela jistě dáno vlivem vědomí o konci školního roku a příchodu dvou blažených měsíců.

Abychom se tolik nenudili, běžel na onom improvizovaném pódiu program. Někdy to bylo lepší, někdy horší. Body, které bych vytkl: program nebyl jednotný a některá čísla byla příliš krátká (třeba takoví kvintáni se na pódiu ani neohřáli, Nukleární okurky se také jen mihly, ale je fakt, že ti měli koncert v Rock Café). Potom jeden, který mě mrzí jaksi osobně: předání trička p. prof. Plecháčkovi. Totiž - jako dárek jsme mu předali tričko s fotkou vepředu a našimi podpisy vzadu, na které se složila téměř celá třída. Ovšem zástupci, které jsme na pódium vyslali, nebyli schopni říci téměř nic a celá akce vyšuměla do ztracena. Ovšem dále. Jedním z taháků večera měla být zřejmě tombola. Nicméně nepovedlo se všechno tak, jak by mělo. O lístky zřejmě nebyl moc velký zájem a o samotné vyhlašování ještě menší. Cen bylo trochu moc a celé se neuvěřitelně protáhlo. Bylo mi až líto terciánů, kteří dokolečka vyvolávali čísla, jejichž majitelé buď neslyšeli anebo nechtěli slyšet, každopádně se na pódium neodebrali a ceny tak zůstávaly ležet ladem. Z pohledu diváka i z pohledu organizátora je tedy nutno hodnotit tombolu jako propadák. Abych jen nekritizoval, byly i světlejší body, především tedy Mrtvost, která hrála pozdě večer. Ze začátku na prostranství před pódiem blbnula jen hrstka nadšenců, brzy se ovšem podařilo strhnout většinu přihlížejících k všeobecnému ztrapňování se.

Na závěr ještě krátká glosa: dopoledne stejného dne se hrálo obvyklé fotbalové utkání studenti vs. profesoři, které jsme jako už tradičně opět projeli, možná i díky katastrofálnímu nezájmu z řad vyšších ročníků (přeci jen, když tvoří polovinu týmu KVARTÁNI, nepřijde vám to poněkud podivné?). Nebudu tady ale skuhrat, neboť už sama existence takovéto akce je chvályhodná.